Světoznámá harfistka JANA BOUŠKOVÁ oslavila na podzim své životní jubileum a připomněla si patnáctileté působení v České filharmonii. Vedle hraní a pedagogické výuky se věnuje i svému projektu The Harp Channel a nahrávání komorní hudby.
V České filharmonii hrajete již patnáct let a poznáváte v pozici sóloharfistky různé dirigenty...
Ano, rok 2005 byl pro mne velmi přelomový. V lednu jsem se stala členkou České filharmonie a na podzim jsem přijala místo na Královské konzervatoři v Bruselu. Náhle jsem byla nejen sólistkou, ale i zaměstnancem na dvou pozicích v různých zemích. Mým prvním šéfdirigentem v ČF byl Zdeněk Mácal. Hra v tělese mne velmi obohacuje. Je úžasné, hrát díla skladatelů, která bych v sólovém repertoáru nemohla poznat. Pro mne je fantastické, když mohu být součásti např. symfonií Hectora Berlioze, Petra Iljiče Čajkovského nebo Gustava Mahlera. Spolupráce s různými dirigenty je krásnou možností, seznámit se blíže s osobnostmi, jejich způsobem práce a představou podání skladby. Každý dirigent je jiný, což je velmi pestré. Osobnosti mají své charisma, řád a vizi, o které chtějí přesvědčit orchestr i publikum.
Být součástí orchestru neznamená, hrát jen perfektně svůj part. Člověk se najednou stává součástí velkého tělesa, kde všichni musí být jako jeden a každý hráč musí vnímat vše, co se kolem něho děje. Ať se jedná o komorní soucítění, vnímaní atmosféry každé skladby a nebo i spontánního hudebního výrazu dirigenta během koncertu. Důležitý je naprostý soulad se zvukem ostatních, aby by byl vytvořen kompaktní celek, který zapůsobí na publikum. Hra v orchestru je opravdu velmi inspirativní a nádherná.
Jak vnímáte konfrontaci hry na harfu s orchestrem a názorem dirigenta?
Bohužel někteří dirigenti nemají k harfě příliš blízký vztah. Dříve bylo zvykem, že harfa nebyla příliš slyšitelným nástrojem a jak se i v učebnicích psalo, byla spíše nástrojem pro vizuální efekt. Prý dokonce harfistky neměly dříve příliš přesný rytmus a k tomu ještě nebylo možné nástroje pořádně naladit, protože struny nebyly kvalitní a neexistovaly ladičky. Nedivím se, že harfu neměli dříve dirigenti v oblibě, ale v současné době to nesouvisí s kvalitou hráče. Občas jen bývá těžké dirigenta přesvědčit, že by nástroj mohl v daném místě více znít. Potěší mne, když pak dirigent uzná, že by harfa opravdu mohla být v daném místě slyšitelnější než byl zvyklý.
Výrazně se profilujete i z pozice komorní interpretky. Na koncertech u nás a v zahraničí jste vystoupila po boku skvělých instrumentalistů. Co pro vás znamená komorní hra?
Harfa se pojí s mnoha nástroji. Když hraji s významnými umělci, pak mne spolupráce s nimi velmi naplňuje. V Čechách vystupuji např. s hornistou Radkem Baborákem, violoncellistou Jiřím Bártou nebo dříve s flétnistou Romanem Novotným. V současné době jsem měla koncerty v duu s houslistou Josefem Špačkem. Na Slovensku jsem spolupracovala v duu s prvním flétnistou Slovenské filharmonie Tomášem Janošíkem. Interpretace je otázkou porozumění hudebníků.
Váš repertoár je velmi obsáhlý a zahrnuje díla různých hudebních epoch. Které hudební období jste si nejvíce oblíbila a z jakého důvodu?
V každé skladbě si musím najít zalíbení, i když jde o dílo, které studuji plánovaně. Když mám možnost si vybrat určitou skladbu, pak zvažuji, která by udělala největší radost mně i publiku. Sólové koncerty pro harfu bývají stále ojedinělé a posluchači zpravidla nemají příliš ponětí o tom, co vše lze na nástroj zahrát. Kromě jiných skladeb velmi ráda interpretuji romantická díla, ve kterých je virtuozita na vysoké úrovni a já mohu ukázat neuvěřitelné možnosti nástroje. Romantická hudba bývá technicky velmi náročná a každý profesionál ji nemusí zvládnout. Velmi mne těší, když posluchače překvapím velkým zvukovým rozsahem nástroje a jeho krásnými barvami. Zvukomalebnost harfy je nádherná.
Proč jste se rozhodla na jaře založit na internetu The Harp Channel?
Jarní pandemie mne inspirovala k tomu, abych byla kreativní a vymýšlela nové projekty. Nápad se založením internetového portálu The Harp Channel nebyl plánovaný. Spontánně mne napadlo, sdílet na internetu videa ze svého domácího archívu ze 3. světového harfového kongresu, který se konal v roce 1987 ve Vídni. Z historických nahrávek jsem vytvořila...
...pokračovanie článku v čísle 11/2020. Teraz aj v PDF tu
Tento materiál je chránený autorským zákonom a jeho šírenenie bez súhlasu redakcie alebo autora je zakázané.